Život jako křeček v kolečku, a nedají si říct a nedají si říct
Když se podívám kolem, tak vidím, jak spousta lidí žije jako křeček v kolečku.
Taky jsem v tom žila.
Život se hodně zrychlil. Sledujeme to všude kolem sebe. Hodně viditelné to je na sociálních sítích. V současné době jsou aktuální „REELs“, krátká videa, nejlépe do pár sekund a rychle přerolovat dál, aby nám něco neuteklo. Rolujete, rolujete, rolujete a najednou zjistíte, že je hodně času pryč, ne-li hodně hodin. Co hledáte?
K čemu to vede?
K vnitřnímu rozporu. Rádi bychom změnili situace, které se nám v životě dějí, ve kterých nejsme spokojeni, ale chceme to rychle.
Vidíme úspěšné lidi, kteří se prezentují, jak jsou šťastní a my máme někdy pocit, že stačí tak málo a já budu taky šťasná/ý.
K výsledku, který vidíte u těchto lidí, pokud jsou skutečné a opravdu žijí to, co prezentuj, je CESTA. Cesta životních zkušeností, pádů a vzestupů, život křečka v kolečku, trpělivosti, víry a dalších různých skutečností a výzev.
Vidím to na sezeních Access BARS, které dělám. Viděla jsem to i dřív, když jsem měla svoje Kadeřnické a nehtové studio, kde jsem se setkávala převážně s klientkami, ale i klienty. Protože mě vždy zajímaly souvislosti mezi tím, co žijeme, proč se nám v životě děje, co se děje, bylo zajímavé sledovat osudy těchto lidí.
Jednou ze zásadních zkušeností a uvědoměním bylo, že dávat kontakt na jakéhokoli terapeuta, lékaře nebo bylinkaře, má smysl jen v případě, pokud si ho ode mě vyžádá sám.
Proč?
Většinou si tento člověk začíná uvědomovat, že za svůj život má zodpovědnost jenom on sám, že jen on může změnit to, co se mu v životě děje. Hledá cestu. Cestu, která ho dovede k bodu, kdy si začne vážit sám sebe, uvědomí si, že má svoje hranice, začne respektovat hranice druhých. Někdy je to lehké, někdy těžké. V okamžiku, kdy si uvědomí, že může život žít bez polarit, bez posuzování, hodnocení, začíná do života přicházet lehkost. Začíná zvládat výzvy svého života. Přestává být křečkem v kolečku.
Křeček v kolečku se sem tam zastaví, aby si odpočinul a pohlédnul na to, proč stále běhá v tom kolečku, ale protože mu ten dotyčný terapeut, lékař, bylinkář nepomohl nebo efekt z terapie, bylinek byl jen krátkodobý a jít běhat jinými cestičkami nebo překážkami by byla neznámá a náročná dřina, tak se raději vrátí zpět do svého kolečka a hledá další důvody proč se tam vrátit. Jedním z hlavních důvodů je, že je to pohodlné, on to zná. Proč by měl běhat přes jiné překážky, když tady je to super. Ano, je to tady super, protože to zná. A to je v pořádku. On si to vybral v tento okamžik, byla to jeho volba. On bohužel nevidí, že některé překážky mohou být zábava, že se může svézt po klouzačce a nemusí běhat, že může mít nějakého „průvodce“, který mu pomůže překonat překážky….
Vracíme se zpět do svého zaběhnutého života, protože ten nebo onen terapeut nám nepomohl. On za to může.
Já se ptám:
Pravda? On (terapeut/ka) žil tvůj život až do současné chvíle?
Pravda? On dělal rozhodnutí, životní volby, které tě dovedli do této situace, ve které jsi dnes?
Pravda? On to má vyřešit?
